Sezónní krmení koní

Téma týkající se zejména venkovních chovů, s rozlehlými pastvinami, kde zimu koně tráví na menším zimovišti, na jaře se vyženou na zelené pastviny a zase do podzimu o nich nikdo neví. 

Pastva není stabilní kvalitní příjem živin, je to neustále se měnící chemická laboratoř. Obsah živin se dynamicky mění v závislosti na denní době, počasí, sezónním vývojovém cyklu rostlin a do hry vstupují i další mikroorganismy nacházející se v trávě (například plísně). 

Jak dynamicky se mění pastva i během jednoho jediného dne můžeme prezentovat na úplně jednoduché a základní věci, jakou je obsah vody. Ráno za rosy může tráva obsahovat až 90% vody, kůň tedy musí přijmout velké množství trávy, aby vůbec přijal dostatek sušiny- z toho mohou vznikat průjmy. Obsah vody v rostlinách přes den klesá, klidně na 60%. V období extrémního sucha rostlina zastavuje růst a obsah vody dramaticky klesá, obsahuje skoro jen vlákninu a stává se hůře stravitelnou. 

Dalším klasickým a dobře známým příkladem je hladina fruktanů, která je nejnižší ráno, protože se přes noc ukládaly do kořenů a nižších částí rostliny. 

Pak jsou tu procesy, které se ani předpokládat nedají- jinak pracují byliny při zataženém počasí a vlhku, jinak při slunečném počasí a suchu. Těch vlivů je opravdu obrovské množství a nelze tedy spoléhat na to, že budou pastvou pokryty všechny potřebné živiny. 

Jak se liší naše zelená pastva od původních stepních oblastí, odkud koně vzešli? Naše pastviny už dávno nejsou louky bohaté na rozdílné druhy nejen travin, ale také bylin, keřů, stromů, napajedel nebo půd. Naše kulturní pastviny jsou ve většině složeny z rychle rostoucích travin, které jsou vhodné více pro výkrm dobytka, zejména dojnic, než koní. Důsledkem je minimum stopových prvků, které se v pastvě vyskytují. Pastva dokáže koně „vykrmit“, z hubeného udělá tlustého, ale i takový kůň může trpět na nedostatek mikronutrientů. 

Ty nejdůležitější prvky: zinek, měď, selen. Naše půdy jsou na selen extrémně chudé, měď a zinek jsou zase naprosto klíčové prvky pro imunitu, kvalitu srsti a kopyt a pokud nejsou pravidelně dodávány v nějakém minerálním doplňku, dřív nebo později dojde u koně k deficitu.

Pozor také na druhou polovinu pastevní sezóny, kdy nastávají sucha a tráva už neroste, je zralá, zežloutne, a živiny v ní už nejsou dostatečné. Je to už jen vláknina a s velmi nízkým obsahem bílkovin, vitamínů a minerálů. Tou dobou může nastávat klasický obrázek- kůň má břicho jak balon, ale opadá se svalů horní linie, protože když v příjmu chybí bílkoviny, čerpá tělo z vlastních svalů. 

Navíc mají extrémní horka a sucha velký vliv na organismus, člověk musí počítat nejenom s pocením, ale také s energetickou náročností spojenou s hmyzí sezonou- ošívání, otřepávání, popocházení, ohánění se. To všechno je v suchu a horku fyzická zátěž a stres, který zvyšuje potřebu antioxidantů, a když je jich nedostatek, oslabuje se imunita. Zhoršují se vyrážky, zpomaluje se hojení, zhoršuje se celková vitalita. Samozřejmě je to velmi individuální (jako všechno v koňském světě) a musí se zohlednit věk, zdraví a celkový stav každého koně zvlášť. 

A když do toho vstoupí ještě růst mladého koně? Typický příklad- velké hříbárny, kde individuální péče chybí. Hříbata se v půl roce vyženou ven a ve třech letech je někde odloví a zkrotí. Ty šťastnější v průběhu těchto let čeká občas úprava kopyt, očkování a odčervení, ale aby v těchto odchovnách každý kůň dostal vit-min doplněk, to by se musel stát zázrak. Co všechno to může způsobit je ale kapitola sama o sobě, o tom třeba zase jindy…